Václav IV. – Církev

Doba Václava IV.	Václav IV.	Lucemburkové	Církev	Výtvarné umění
Architektura	Kulinářské umění	Hudba	Literatura	Věda
Móda	Vojenství	Odkazy	Ke stažení

Církev

Většinu středověku byla církev nejsilnějším hráčem a nadřazovala sama sebe i nad nejvyšší autority politické – císaře a krále. Během 14. století se to radikálně změnilo.

Tím, kdo vše obrátil naruby, byl francouzský král Filip IV. – někdy se mu říká v učebnicích „sličný“, ale lepší překlad je spíš třeba „vznešený“ a nejpřesněšjí by bylo říci „pyšný“. Byl to na jednu stranu velmi úspěšný panovník na druhou stranu sebestředný arogantní despota, který z pařížského dvora vybudoval centrum největšího možného přepychu a pro něj utrácel neuvěřitelné sumy peněz. A logicky se zadlužil. Zadlužil se strašně moc, ža vlastně bylo jasné, že dluhy nikdy nemůže zaplatit. Dlužil dvěma skupinám lidí – první byli židovští obchodníci, druhou templáři. A tak první, co ho napadlo, bylo označit Židy za pachatele všeho zla v království, své dluhy u nich zákonem anuloval, navíc zkonfiskoval veškerý jejich majetek – a vyhnal je ze země. To mu prošlo. Ale na všechny dluhy to nestačilo. Tak se rozhodl podobně zamést s templáři.

Jenže to už byl problém – templáři byli jednak šlechta, měli velkou vojenskou moc a hlavně, byli to „svatí bojovníci“ jejichž nejvyšší hlavou byl sám papež. Takže nejdříve Filip vyrazil za papežem Bonifácem VIII., aby tepmplářský řád zrušil a že se spolu rozdělí o jeho majetek. Ale Bonifác tuhle křivárnu odmítl. Jenže to FIlipa nezastavilo, nechal v roce 1303 papežský palác přepadnout vlastními vojáky a papeže zajmout. Dneska už nevíme, co se přesně přihodilo, jestli vojáci papeže zabili, zranili nebo jen dostal třeba infarkt, ale výsledkem bylo, že papež byl mrtvý. A to byl nepředstavitelný skandál. Naštěstí pro Filipa v tu chvíli žádný panovník nemohl církev hájit a FIlipa zastavit, a tak jednal dál.

Nechal zajmout kardinály a donutil je, aby papežem zvolili druhořadého kněze, ze kterého uědlal svou loutku – papeže Klementa V. Aby se to náhodou nějak nevymklo FIlipovi z kontroly, donutil Klementa přenést papežské sídlo z Říma do Avignonu. S templáři to pak dopadlo špatně, Filipem nastrčený Klement je obvinil z čarodejnictví, přišlo zatýkání a vražědní členů řádu – a Filip tak „vyřešil“ své dluhy.

Na dvoře Filipa IV. vyrůstal Jan Lucemburský – a není nezajímavé, že na pařížské Sorboně studoval práva. Ale pak Janova otce, Jindřicha Lucemburského (s Filipovou pomocí) zvolili císařem, a brzy na to Jan vyrazil vládnout do Českého království. Pro Jana Lucemburského a Karla IV. byla církev vždy „spojeneckou organizací“, papež sídlil v Avignonu a církev oběma našim králům pomáhala krotit mocnou šlechtu – ať v Čechách, tak v Říši. Ne zadarmo. Za Karla IV. se stala strašlivě mocnou a bohatou, a postupně přestávala fungovat tak, jak bychom od církve čekali, a stala se z ní prostě mocenská struktura ne nepodobná mafiánské organizaci. Ovšem s tím, že mocní preláti se nemuseli skrývat. A proto mnoho kněžích tohle chování církve kritizoval -mezi nejvýznamější krtiky církve patřil John Wycliff nebo Jan Hus.

Špatně bylo samozřejmě i to, že papež nesídlil v Římě. A tak jako jeden z životních úkolů si Karel IV. vzal napravení církve, a začal tím, že přiměl papeže Řehoře XI. přestěhovat se do Říma. Ve skutečnosti to dopadlo tak, že papež to tak dlouho sliboval, až zemřel. Do Říma se sjeli kardinálové a zvolili papeže nového. Hlavní slovo měli kardinálové z Itálie, a ti chtěli někoho, koho by mohli ovládat a vlastně si dělat, co chtějí. A tak zvolili Urbana VI. Což byl asi slušný a hodný člověk, ale všichni věděli, že je vlastně slaboduchý. Byla to natolik provokativní a pro církev špatná volba, že francouzští kardinálové se urazili, odjeli a zvolili vlastního papeže – Klementa VII., který obsadil česrtvě vyklizený palác v Avignonu.

A tak nastala situace, kdy církev měla dva papeže – papežské schizma. Pojem schizma znamená rozpad – a v dějinách známe ještě jedno schizma, tomu se říká „velké církevní“. Došlo k němu v 11.století – a trvá dodnes. Jde o rozdělení církve na východní a západní (římskokatolickou). Papežské schizma se rychle změnilo v občanskou válku mezi dvěma papeži a ani jedna strana si nezaslouží velké sympatie.

Situaci mohl z titulu autority císaře vyřešit Václav IV., kdyby se do toho hned vložil. Ale Václavovi se nechtělo a doufal, že to „nějak vyhnije“ a vyřeší se samo. Navíc byl hrozně nerozhodný a měnil názor na to, která strana je vlastně v právu.

Do řešení se rázně vložil až císař Zikmund, který kvůli schizmatu svolal koncil do Kostnice. A schizma vyřešil tak, že kardinály donutil obě předchozí volby uznat za neplatné a místo nich přijali nového papeže – Martina V.

Na první pohled se vše vyřešilo, ale pravda byla úplně jiná. Pro autoritu církve to byla smrtící rána. V určitém ohledu, tohle byl jeden z klíčových momentů, které znamenaly konec středověku. Církev přestala být nedotknutelnou a dokonce přestala být tím nejsilnějším hráčem. Odteď už nikdy neměla takovou politickou moc, aby se mohla měřit se světskými panovníky. A v době, která měla brzy následovat, vypukly jak husitské války v Čechách a na Moravě, ale po nich i reformace v Německu.

Stránky o Václavovi IV. už neudržujeme a jsou památkou na jeden náš starší projekt. Doporučujeme kouknout na stránku  Hry na naše živé aktuální projekty.

Doba Václava IV.	Václav IV.	Lucemburkové	Církev	Výtvarné umění
Architektura	Kulinářské umění	Hudba	Literatura	Věda
Móda	Vojenství	Odkazy	Ke stažení