Václav IV. – Vojenství a zbraně

Doba Václava IV. Václav IV. Lucemburkové Církev Výtvarné umění
Architektura Kulinářské umění Hudba Literatura Věda
Móda Vojenství Odkazy Ke stažení

Vojenství a zbraně

Doba vlády Václava IV. byla přelomová i z hlediska válčení. Středověké válčení bylo typické tím, že jádrem vojska byla těžká rytířská jízda. Pěchotu (ať už to byli střelci, kopiníci a další zbraně) považovali středověcí válečníci za druhořadé jednotky. Byť tu a tam se ukázalo, že to zdaleka nemusí být pravda.

Velký výprask, kterého už si válečníci všimli, dostala tahle těžká jízda v bitěv u Crécy, kde jízdu porazila kombinace kopiníků a lukostřelců. Angličané tu měli i několik bombard, primitivních děl, ale ty bitvu nerozhodly a ještě je nikdo nebral moc vážně.

Naplno se palné zbraně předvedly v bitvě u Grunwaldu (Tannenbergu) v dnešním Polsku, nedaleko našich hranic. Utkal se tu polsko-litevský král se svými spojenci na jedné straně a Řád německých rytířů na druhé straně. Btiva byla neobyčejně krvavá a skončila zničující porážkou řádu. Zajímavostí je, že se tu na obou stranách už ve větším množství použily palné zbraně a na polské straně také bojové vozy, které dávaly pěchotě útočiště před těžkou jízdou – a které proslavil Jan Žižka. Ten v bitvě ostatně bojoval a jak se zdá, tak na straně řádových rytířů – což ovšem není úplně překvapující, na straně řádu bojovalo mnoho žoldnéřů ze všech okolních zemí.

Že palné zbraně způsobí převrat ve válčení se ukázalo v průběhu husitských válek. A v bitvě u Castillonu francouzští dělostřelci rozstříleli anglické lučištníky. Občas se říká, že to byla odveta za porážku u Crécy a současně to byl opravdu symbolický konec jednoho období historie válčení a začátek druhého.

V kapitole o architektuře popisujeme, jak bezstarostně se stavělo za Vácava IV. Zkušenosti s palnými zbraněmi této bezstarostnosti udělaly konec. V celé Evropě se v průběhu 15. století hledal úplně nový přístup ke stavbě hradů. Hrady se přestaly stavět do výšky, začaly být oblíbené vodní hrady (u nás třeba Švihov) a hlavně kolem stávajících hradů začaly růst prstence nového opevnění – to nebývalo vysoké, ale zato bylo vybavené řadou dělostřeleckých podkovových bašt a stěny mezi nimi,tzv. kurtiny, začaly být vybavovány chodbami pro střelce. Jedna taková je krásně dochovaná a přístupná na Pražském hradě mezi Mihulkou a Daliborkou.

A jak nejstarší palné zrbaně vypadaly?

Bombardy byly opravdu neohrabané a střílely obloukem, někdy se jim říká i houfnice – protože se s nimi nedalo spolehlivě zamířit a pálilo se většinou buď proti nepřátelskému opevnění nebo proti velkému houfu nepřátel. Polní děla už byla přesnější, ale velká sláva to také nebyla.

Kromě bomard to byly hlavně hákovnice a lehčí píšťaly (kupodivu jejich název vznikl od jména italského města Pistola, kde byla jedna z prvních velkých dílen, odkud se palné zbraně šířily a přejmenování na stejně znějící píšťalu došlo až druhotně – i když je to výstižné). Mívaly velkou ráži, malý dostřel, špatně se s nima mířilo a nabíjení trvalo dlouho, měly strašný zpětný ráz, proto se k nim přidával hák a ukotvovaly se do pěchotního štítu – pavézy…. jenže. Jednak to byla zbraň velmi silná psychologicky, pekelný rachot salvy střelců byl impozantní a jezdečtí koně z měj měl hrůzu. Takže samotný rámus stačil kolikrát k tomu, aby rozházel soustředěný jízdní útok. Ale krom toho měly proti lukům nebo kuším mnohem větší průraznost. Jestli do té doby mohli obrnění rytíři používat nějaké sofistikované ochranné vrstvy, ve kterých uvízly šípy, proti kulím z palných zbraní neměli nic.

Hákovnice

Za husitských válek už bylo o charakteru válčení v budoucnosti jasno. Těžká jízda přestala být jádrem armády. Bitvy do budoucna budou vyhrávat střelci.

Další odkazy

http://www.lovecpokladu.cz/home/vyzbroj-husitu-i-1054

http://cs.wikipedia.org/wiki/Husitské_zbraně

Měkčené zbraně pro larp, cosplay, divadlo, hračky

Doba Václava IV. Václav IV. Lucemburkové Církev Výtvarné umění
Architektura Kulinářské umění Hudba Literatura Věda
Móda Vojenství Odkazy Ke stažení