Tak nejdřív jsme podcenili čas na přípravu, naplánovali jsme první běh na květen, neobsadili jsme ho a museli ho zrušit. V ten moment nám řekla paní kastelánka na Sovinci, kde jsme chtěli hrát, že nás na Sovinec nepustí. Dobře.
Hledali jsme další objekt. Adam Pešta poradil Lipnici, dělala se tam Porta Rossa a fungovalo to. A fungovalo to i teď.
Nejdřív jsme byli na přípravu tři. Pak se třetí člen výpravy rozhodl radikálně změnit životní styl, odstěhoval se z Prahy a celkem logicky na Albigenské neměl čas. Nevadí, na Legiích jsem se seznámila s Katoo Pirklovou a když jsem jí jednou vyprávěla na čem děláme, vypadly z ní na první dobrou asi tři zápletky, tak mi bylo jasné, že máme třetího do party.
V srpnu bylo do Albigenských tři měsíce, tak akorát, aby už byla spousta věcí hotová. Už jsme měli i přihlášené hráče, teď už jen udělat předvýběry.
Jednoho slunečného pondělního rána mi zavolala moje švagrová, jestli u nás není můj brácha. Nebyl, co by u nás dělal? Nebyl ani nikde jinde. Následovalo týdenní celostátní pátrání, úzkost, strach a nakonec finále. Můj bratr se rozhodl odejít a my jsme to museli přijmout. Psala jsem seznam smutečních hostů a do toho jsem rozdělovala postavy. Z tohodle týdne si nepamatuju skoro nic.
Je to tragédie ale život jde dál. Pokračovali jsme v práci, finalizovali role, dovymýšleli zápletky. Pak se někdy v září Tomášovi udělalo zle a sobotu jsme strávili na pohotovosti. Následovaly tři týdny každodenních cest do nemocnice a zpátky. Infuze, kyslíkové stany, vyšetření, panika, obavy o zdraví. Dobrý, zvládli jsme to. Tomáš neslyší na jedno ucho, ale s tím se dá žít. Albigenští se blíží, to dáme.
Poslali jsme postavy, zjistili, že se na hradě nedá vařit. Bohudík za kuchařky, které zcela samostatně poptaly kuchyň v okolí a zařídily se. Holky, jste skvělý.
Pak už jen odpadli nějací hráči (jednu roli jsme obsazovali třikrát, jak je tohle možný?), ale s tím se počítalo a pak už nás měl bůh rád a dovolil, aby se to stalo. Aby se Albigenští po osmistech letech zhmotnili.
Díky. Fakt díky. Chci tuhle hru dělat, protože ji miluju. Miluju ty postavy všechny, dobré, křivé, zásadové i přelétavé. Díky, že nám umožňujete vidět je na vlastní oči.
Gabča, 12.11.2015