Čistí – Herní svět a jeho historie

čistí 2262 homepage design hry Herní svět praktické informace a faq

Na přelomu 21. a 22. století došlo v Evropě k velkým pustošivým válkám. Způsobily je anarchistické skupiny, které se pokusily zvrátit dosavadní pozitivní vývoj k šťastné společnosti žijící ve jménu Světla a Míru. Během války zemřela většina obyvatel a rozsáhlá území se změnila v Pustinu. Došlo ke zničení infrastruktury, datových sítí, a teroristické útoky vyřadily i většinu datových úložišť. A vzhledem k tomu, že přestaly fungovat i inženýrské sítě, virtuální prostor prostě zhasl a vzal s sebou do tmy vše, co schraňoval. Ekonomika se propadla až ke dnu a většina průmyslových závodů se ocitla v troskách. Velká část technologií byla zapomenutá, nebo se stala docela jednoduše nedostupná, protože chyběly kapacity, které by je vyráběly.

Ale nepřátele se podařilo vytěsnit do nehostinných území na severu a na Sibiři, takže, přestože zlo nebylo zcela zažehnáno, byla nastolena určitá rovnováha a i když určité vojenské síly váže udržování bezpečnosti hranice, většina lidí žije v míru.

Než se podařilo znovu nastolit pořádek, uběhla řada let, zbytečně zemřely desítky milionů lidí a hlavně anarchisté ve svém posledním tažení použili biologické zbraně nového druhu, které přivedly lidstvo na pokraj totální záhuby. Došlo k promoření Země agresívními viry zvanými Perbudakan PBK23, které odolávají každému pokusu o léčbu a co hůř, přenáší se i generacemi, takže dnes jsou jeho nositeli všichni lidé.

Poté, co se vládě Světla a míru podařilo zkonsolidovat situaci, mohla začít lidem dodávat léky, které virovou nákazu udržují v zapouzdřeném stavu v hloubce buněk tak, že lidi přímo zdravotně neohrožuje. Výroba léků lidově zvaných Fazolka je drahá a proto je vyrábí jen velké státem dotované a řízené farmaceutické podniky. Stát si nemůže dovolit žádný risk a výroba a distribuce Fazolek musí zůstat zachovaná a udržovaná. Fazolky je třeba užívat pravidelně každý den jednu. O jejich distribuci se stará církev Světla a Míru, fazolky jsou podávány každý večer během bohoslužby. Pouze ve výjimečných odůvodněných případech je režim distribuce fazolek jiný, aby lidem optimálně umožnil přežít i v situacích, kdy každodenní přítomnost na bohoslužbě není možná.

Během 22. století všechno zkomplikovala sekta Čistých. Šlo o blouznivce, kteří začali experimentovat s mutacemi vlastní DNA tak, aby se stali odolnými vůči virům Perbudakan PBK23. Přestože Čistí po nějaké době, kdy přestali užívat Fazolku, umírali na následky nákazy virem Perbudakan PBK23, vytvořili propagandistickou lež, že znají opravdovou léčbu. Dokázali poblouznit mnoho lidí a došlo k dalším násilnostem, bojům a vládě dalo práci situaci vrátit k nějakému pořádku. Poslední ohniska povstání byla zničena během let 2229-2244. A s nimi zmizeli i příslušníci sekty Čistých. Bohužel legenda o nich zůstala. Ale nebyla to nejhorší.

Genetické pokusy Čistých měly neplánovaný vedlejší a neblahý účinek. Z laboratoří unikly lidé, které Čistí zneužili ke svým experimentům, a kterým změnili DNA. Stali se z nich takzvaní Divocí. Krutí, divocí tvorové žijící ve směčkách v Pustině. Těžko říct, jak tam dokáží přežít. Jsou to pololidé, zmutované agresivní kreatury, které útočí výhradně v noci. Kvůli nim je velmi náročné už tak těžké cestování, cestuje se pouze za dne, od statku ke statku, od hostince k hostinci. Říká se, že divocí pěstují kanibalismus. Ale naštěstí jsou alergičtí na světlo.

Jejich potřeba Fazolky je skutečně trochu nižší, ale nikoli nulová. Ale tato větší odolnost vůči viru Perbudakan PBK23 je vyvážená tím, že ztratili vlastně vše, co z nich dělalo lidi. Potřebné léky získávají přepadáním kupeckých kolon, protože tam se vždy nějaké léky najdou, a co je nejstrašnější – kanibalismem. Léky získávají pojídáním těl přepadených a zabitých lidí.

Bezpečnostní síly zatím nebyly schopné je zcela eliminovat, protože Pustina představuje rozsáhlá území a Divocí se v něm výborně orientují. Žijí pravděpodobně v zemních norách, které spojují i do rozsáhlých komplexů. Jejich zrak je vlivem mutací a stylu života dokonale navyklý na tmu. I v naprosté tmě vidí stejně dobře, jako lidé ve dne. Naštěstí je to vyvážené tím, že světlo jim působí bolest. Proto Divocí ze svých úkrytů vylézají výhradně za tmy a za tmy se vracejí. Kolik jich přesně v Pustině žije, to nikdo neví.

Stvoření Divokých mnoho věcí zkomplikovalo. Veškerá sídla se změnila v malé či větší pevnosti, které je třeba i v noci chránit světlem. Cestování je možné jen po trasách, kde jsou vždy na den cesty od sebe městečka či alespoň statky – opevněné forty. Ani ten největší blázen by si netroufl cestovat za tmy (kromě Převaděčů – Kyborgů), protože to s jistotou znamená napadení Divokými. A noční napadení kupecké karavany znamená skoro jistě smrt.

Život na venkově není nic snadného, ale přitom je důležité zajistit dostatek potravin. Je třeba chránit úrodu i chovná zvířata, a na noc je všechny nahnat do uzavřených dvorů. Nároží musí být opatřená svítilnami, po dvoře mezi stádem běhají ostří psi a několik pacholků musí v noci držet hlídky. I tak se často stává, že sedláci ráno kolem svých statků najdou stopy po přítomnosti Divokých, kteří testovali, jestli se na statek nedá zaútočit. Statky proto nikdy nebývají dál než na den cesty od městečka stojícího na silnici.

O bezpečnost cestujících se starají Kyborgové – Převaděči. Jsou to upravení lidé. Kdysi jeden ze vůdců klanu založil školu pro děti nadané zvláštními schopnostmi. Tvrdil, že se dá převaděčství naučit. Tyhle děti, dívky i chlapci jsou podrobeny přísnému výcviku, a když obstojí, pak i fyzické úpravě. Také nemusí brát fazolky tak často, vydrží bez nich déle než ostatní. Převaděči získávají schopnost vidět ve tmě a jsou fyzicky mimořádně zdatní. Žádný člověk se neodváží si to jen tak rozdat v boji s Převaděčem a z Převaděčů mají oprávněný respekt i Divocí. Zlé jazyky tvrdí, že jsou tyhle děti geneticky upravené, ale to je propaganda. Genetické úpravy jsou přísně zakázány a církví pronásledovány, takže to není možné. Převaděčská škola patří církvi, ale je to něco jako stát ve státě.

Převaděči podléhají jen Nejjasnějšímu Obnoviteli a přijímají rozkazy jen od něj a svých vlastních nadřízených. Je veliká prestiž, když je dítě vybráno do převaděčské školy. Zároveň je ale velké nebezpečí, že výcvik nepřežije. Že se navždy odcizí své rodině je více než jasné. Převaděči nemají rodinu, jejich rodina jsou ostatní Převaděči.

Výběr dětí nebo mladých lidí do převaděčského výcviku dělají sami Převaděči, kteří si tak vychovávají své nástupce. Pro každého dospělého převaděče je velká čest, když se jim podaří najít další dítě, které dokáže výcvik absolvovat a stávají se z nich nerozluční spojenci. Pouto mezi převaděči je silnější než k jejich původním rodinám. Zároveň jsou Převaděči neplodní, výcvik jim po úpravě na kyborga znemožní se rozmnožovat. Ke kyboržské úpravě s musí rozhodnout sami, nikdo je k tomu nesmí nutit. Neznemožní jim ovšem lásku jako takovou nebo milostný akt. I když jsou citově spíš vlažní. Ve hře máme dvojici kyborgů, kteří si přišli vybrat další učně. Oba požívají velké autority.

Legendy vyprávějí, že existují lidé nadaní jakousi mimořádnou schopností vnímat různá nebezpečí, vyhýbat se nebezpečným cestám, najít v Pustině pitnou vodu a podobně. Legendy takovým lidem říkají Vidoucí. Ale tyto legendy se nikdy nepotvrdily a žádní Vidoucí ve skutečnosti nikdy neexistovali, šlo jen o propagandu šířenou nepřáteli Světla a míru.

Většina lidí má ve skutečnosti genofond spíš hodně poškozený a virová nákaza zapouzdřená v těle není jediné, co lidi trápí. Mnohem horší je obecně poškozená plodnost. Mít děti je obrovská deviza, hodně lidí děti mít nemůže, protože jsou poškození a promoření různými jedy, se kterými při neopatrném pohybu mimo bezpečná místa přišli do kontaktu.

Existence Převaděčů – kyborgů – je často diskutované téma. Stávají se jimi ti nejlepší. Je jich zapotřebí k cestování a boji s Divokými, a koneckonců i s nepřítelem daleko na hranicích. Ale současně se připravují o svou plodnost. A ztráta lidí, kteří mohou mít děti, je bolestná. Být kyborgem jako žena, která je plodná je velké dilema jak pro společnost tak pro tu samotnou ženu.

Město Killan a začátek hry

Ocitáme se v menším městě, které leží na důležité silnici. Ta vede přes rozsáhlou a velmi nebezpečnou pustinu. Z nejbližšího velkého města na severu je to sem dobře týden, a dalších deset dnů je to do nejbližšího velkého města na jihu. Na silnici leží i několik menších městeček a fortů, a kolem města je i několik opevněných statků. Ale přece jen jde jen o menší opevněné zastávky sloužící k bezpečnému přenocování, a Killan je sice malé, ale městečko – a tedy civilizace.

Do Killanu se sjeli šéfové několika klanů, kteří ovládají zdejší oblast k radostné události, kterých už tu dlouho moc nebylo a proto se všichni těší: Dojde k mocenskému propojení dvou důležitých klanů v oblasti a mladý pán Roger si bude brát dceru hlavy sousedního klanu – Beatrici. Bude s tím spojena řada rituálů, veselí, povinností, a to vše stojí za to být při tom.

Přihláška Čistí 2262

čistí 2262 homepage design hry Herní svět praktické informace a faq